Hledáš-li pravdu, nedívej se dál než k svému srdci. (John Lennon)

Duben 2010

Když se mysl ubírá jiným směrem

29. dubna 2010 v 16:33 Diary
1
Když mi bylo asi 6 let, nic jsem nechápala. Byla jsem přesný opak člověka, který jsem teď. Mohla jsem mít milion věcí a nechtěla jsem je. Milovala jsem růžovou a hrála jsem si s panenkama. Těšila jsem se do školy. Bála jsem se těch "velkých" druháků na základce. A pořád jsem byla venku. A o 8 let později, by jsem zase chtěla být ta malá, štíhlá, rozmazlovaná blondýnka, která má chuť do života. Ale za poslední tři roky na gymplu jsem se stala línou. Malá jsem pořád a štíhlá?! To by teda mohlo být lepší... A jsem brunetka... Chybí mi blond vlasy! Nesnáším školu! Každé ráno vstávám v 5:30, abych se znechuceně odploužila na autobus a 20-ti minutovou cestu strávila díváním se z okna. Nebaví mě to! A když ve tři přijedu ze školy, plácnu sebou na židli a nemám sílu se z ní zvednout. 
Ach jo... všechno v těch šesti letech bylo jednoduší!
XOXO S.

P.S.: Tenhle článek měl být úplně o něčem jiném, ale tady to máte. Vytížení ze školy :D

Panebože ♥

25. dubna 2010 v 16:44 Diary
Úsměv trvá chvilku, ale někdy se na něj vzpomíná celý život.
♥♥♥

♥
Včera byl pěkný den. Opravdu! Šla jsem s kámoškama na jednu akci, která u nás bývá každý rok. Měl tam být i ten kluk z pódiovek. Nečekaně! Úplně moc jsem se tam těšila... A potom, když jsme tak seděly pod stromem, tak tam došel ♥ Slušelo mu to! Moc!

Chvilku potom co jsme došly, měli hrát. S tou kytarou mu to slušelo ještě víc! A hrál krásně! 

Seděli jsme v trávě. Já s holkama, on s klukama. A každou chvilku jsme se na sebe podívali... On měl takový nádherný výraz a ty jeho oči! Panebože ♥

Těším se do školy! Po roce a půl!!!
XOXO S. 

Dotyk, přemýšlení a radost

23. dubna 2010 v 15:54
...aneb pódiovky v Brodě

Dotyk
Panebože! Včerejšek byl... divný den. Ráno jako každé čvrteční - výtvarka, fránina, anglina, chemča... A potom netradičně cesta do Brodu. (Jeli jsme tam tančit - my + pár sextánů.)

Všechno to bylo takové chaotické... V buse byly takové malé vtipně děcka... ale o nich to nebude!

Stáli jsme za pódiem a čekali na generálku. Byl tam jeden taková kluk, k jehož rodině mám divné vztahy, ale to je fuk. Prostě... první si se mou zkoušel nějaké zvedačky a potom, když jsem kolem něho procházela, tak se mě dotkl. Něco to ve mě nechalo a já jsem potom byla taková nemluvná, zamračená a se svýma vzpomínkama. (nechci mluvit o tom, že mi uprostřed generálky vypadly kroky :D)

ONA to poznala, že se něco děje... Tímto Ti děkuju, za to obejmutí tam ♥♥♥ Vážím si toho... moc a moc :)

Prostě, vrátily jsme se z města (kde bylo BTW velice pěkně) a čekaly jsme než přijdem na řadu. Když už jsme měly jít, tak sextáni ta začali tleskat, bylo to uplně šílené a stál tam i ten kluk. Odtančily jsme to a šly jsme do šatny a potom jsme si sedly vedle pódia. Potom tam za námi došli dva kluci (i on nečekaně)... A tak jsme tam jenom tak seděli a smáli se některým těm vystoupením. Byla jsem o něho opřená... Chtěla jsem s ním fotku tak jsem si mu sedla na klín a seděla jsem tam až do konce pódiovek... První jsem to brala jen tak... jako kamarádsky. Ale potom - ty jeho dotyky... Panebože! 

V autobuse... to s nima bylo taky zajímavé... No... jo... nějak se mi to nechce načínat, protože zjišťuju, že mi na něm záleží víc než by mělo!

TA RODINA JE PROKLETÁ!
...ale jsem šťastná...
XOXO S.

Přátelství

18. dubna 2010 v 11:24 By the way
Když jsem byla nemocná, tak ve škole psali úvahu a jelikož nerada píšu slohovky ve škole, napsala jsem si to už doma. Možná to ještě přepíšu a nebo napíšu něco úplně jiného, ale zhodnoťte to. :)

Psaní
Co to je vlastně přátelství? Myslím, že to není o tom, že člověka poznám a znám všechny jeho vlastnosti, koníčky a tak. Je to o tom, že víme, co chce ten druhý říct, že známe jeho skrytá přání, že mu všechno dokážeme vyčíst na očích?
Že známe každé jeho tajemství? Asi ano, ale je to taky mnohem víc. Poznat, kdy přítel potřebuje obejmout, kdy uvnitř pláče, přestože se na venek směje. Záleží na tom, jak dlouhou dobu se znají? Je logické, že když se přátelé znají den, nemůžou mít k sobě tak blízko, jako přátelé, kteří se znají už nějaký ten rok. Avšak doufám, že to nejsou hlavní kritéria. Nejdůležitější by měla být důvěra mezi přáteli, protože přítel, který nevyzradí tajemství a podrží tu osobu, která mu je blízká, se teprve může nazývat přítelem.
Teprve nedávno jsem si uvědomila, jak dobrou přítelkyni mám v jedné spolužačce. Byl leden a my jsme byly na závěrečné sextánů. K mému štěstí/neštěstí se tam vyskytovala jedna osoba, ke které mám příliš sentimentální vztah. Tehdy jsem se snažila smát a tvářit se bezstarostně a ona přesto poznala, že jsem nejistá a uvnitř toužím po rozhovoru s ním. Vzala mě ven ze sálu a řekla mi, že ho jdeme najít. Taky mi řekla "ať jsi šťastná aspoň ty". V tu chvíli mi dodala odvahu a já jsem ji milovala! Nakonec byl ten večer jedním z nejkrásnějších večerů mého života a vděčím za to jenom a jenom jí.
Možná je tohle gesto i věta drobnost, ale v přátelství to znamená hrozně moc. Stejně tak, jako když jí člověk ve čtyři ráno zavolá, brečí jí do mobilu a ona mu nevyčítá to, že ji budí. A to ani nepočítám fakt, že pro vás hledá utěšující slova. Kolik lidí ve vašem telefonním seznamu by vám to tolerovalo? Kolik lidí by ten hovor nepřijalo? Pevně věřím v to, že jako existují projevy lásky, tak existují i projevy přátelství. Ochota utěšit a pomoct se tam určitě řadí taky.
Můj názor je takový, že přátelství je moc cenné na to, abychom s ním plýtvali. Pro mě nejsou dobří přátelé lidé, kteří se znají den, v lepším případě osobně, v tom horším přes ICQ. Proč se ti lidé ochuzují o kouzlo poznávání? Vždyť je to na přátelství to nejkrásnější. Buduje se každý den úplně od té první položené cihličky, stejně jako když se staví dům. V domě je sice taky teplo a máme tam své zázemí, ale považte, je něco lepšího než přítelova náruč? A kdy vůbec bude přátelství "dostaveno"? Tajně doufám v to, že poznávání nemá konce. Přece si každý den odhalujeme světlé i stinné stránky svého života a bohužel mezi ně patří i zrada.
Je potom takový člověk hoden přátelství? Věřím, že si každý člověk zaslouží druhou šanci, ale v takovém případě ho bereme s rezervou. A když zradí zase? Tak si to přátelství prostě nezaslouží!

"Falešný přítel je horší než nepřítel, protože nepříteli se vyhýbáš, kdežto příteli věříš."
Lev Nikolaj Tolstoj

XOXO S.

Sun&English

17. dubna 2010 v 12:01 Diary
Vzdělání je schopnost porozumět druhým.
○○○

Studium
Konečně svítí slunííí. Už jsem myslela, že se toho dne nedočkám. Hned se člověku vstává líp. No, ale aby ten den nebyl tak krásný, tak si ho kazím angličtinou. Vlastně bych se měla učit i matiku, ale na tu opravdu nemám nervy. Takže tak! 

BTW - zítra už budu mít žehličku. Konečně nebudu muset mít ty vlny. Uááá. Já se úplně těším, to je nehorázné.

Toi plus moi plus eux plus tous ceux qui le veulent
Plus lui plus elle et tout ceux qui sont seuls
Allez venez et entrez dans la danse
Allez venez laissez faire l'insouciance

Chce se mi zpívat. :) Oooo sunny daaay :) 
XOXO S.

Kryštof - Lolita

15. dubna 2010 v 21:52 Music
Brány noci, vrány křídly leští háv
noc je symfonie a hvězdy střepy z krás

Melodie, která vystihuje mou momentální náladu...


Závěrečná

15. dubna 2010 v 16:17 Memories
Jen tři slova v srdci měj : miluj, trp a odpouštěj!
♥♥♥

My twin

15. dubna 2010 v 12:29 Vital
Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, s kterou se odvažujete být sám sebou.
♥♥♥

My twin
Když jsem přišla na gympl, tak jsme s holkama na obědech vždycky komentovaly kluky. Nejhezčí byli kvartáni. První Honza a potom "velká láska" k Markovi. Cha! Teď se tomu směju. No... Nesnášely jsme holky od nich ze třídy. Byly to ku*vy, pi*e apod. Dvě z těch ku*ev jsou teďka moje ségry. K jedné mám blíž, k jedné už dál. Dneska o té ke které mám blíž. Říkejme jí B.

Mohl být tak konec března 2008, když jsem jí poprvé napsala. Seznamovaly jsme se. V té době už jsem chtěla ty holky poznat. Byla strašně sympatická. Šílená slečna. Padly jsme si do oka. Obě jsme tančily na akademii a tam asi začalo naše přátelství. Ona byla kuchařka a já opravář. Když byl konec roku a loučily jsme se, měla jsem slzy v očích. A potom po prázdninách, když jsem došla do školy, tak jsme se šíleně dlouho objímaly. Před každou fráninou jsem za ní chodila a řešily jsme tisíc milion blbostí. Byl to pohodový rok.

Prázdniny 2009 už byly lepší. Jezdily jsme spolu na kafé do města, byly jsme spolu na filmovce a hlavně, byla u mě dva dny, když byli naši pryč. Nejlepší nejlepší nejlepší ♥ Celou tu dobu jsme šíleně zevlily, válely jsme se u bazénu a pily frapé. Nebo jsme se opalovaly a jedly meloun. Večer jsme grilovaly a chtěly jsme se jít o půlnoci koupat. Začala ale šílená bouřka. Zaply jsme si film, donesla jsem žehličku, udělaly jsme si popcorn a čekaly jsme že to přejde. Nic. Tak mě B. žehlila vlasy a vykládaly jsme si. Nad ránem jsme si šly lehnout a ještě strašně dlouho jsme si vykládaly a smály se. Tak úžasně mi dlouho s nikým nebylo. Bylo to perfektní!!! Druhý den jsme si vařily oběd a zase ten samý koloběh. ♥♥♥ 

A třetí rok na gymplu? Je to jenom lepší a lepší, píšeme si každý den, probíráme spolu kluky. Máme tajemství o kterých nikdo jiný neví. Takových věcí si na ní vážím. Chodíme spolu do města častěji. Jenom tak na kafé. Nebo ke mně prostě dojede a jdeme bobovat. Stavíme sněhuláky. Máme spolu šílené fotky. Píšeme si pořád. Povzbuzujeme se...

Její prodloužená i závěrečná byly úžasné akce. Stalo se tam toho tolik... tolik moc (Ale o tom zase jindy)!

Je to nejúžasnější dvojče, jaké jsem si mohla přát! Prostě mě dokáže spravit náladu!Bez ní bych to nebyla já. Je skvělá a vždycky ví, co si myslím. Miluju ji... bez ní, bych nedokázala tolik věcí! A co na tom, že je o tři roky starší? Vždyť na věku nezáleží! 

I LOVE HER!
♥♥♥
SHE IS MY SUN...
♥♥♥
MY LIFE WITHOUT HER WOULD BE WEIRD!
♥♥♥
S. & B. 4EVER!
♥♥♥
XOXO S.

Fyzika, drogy a ON

14. dubna 2010 v 20:09 Diary
Po trávě se nechodí! Po trávě se směje!
♠♠♠

Requiem for a dream
Tak nám dnešek jako každou středu začal fyzikou. Vyklepané ráno jako tradičně, jestli byla úloha nebo tak. Ne! Dneska ne. Stála jsem na chodbě se ségrou (o té někdy jindy) a probíraly jsme kluky, jako tradičně. Mám ji ráda! Je úžasná. No ale k té fyzice. Takže jsem tam došla a asi pět minut na to zvonilo, takže sem nějak neměla čas, začít se bát. Bylo to dobře, protože stejně nezkoušela, ani jsme nic nepsali. Maruš je šílená! A beztak... nesnáším to tam!

Třetí hodinu jsme šli na nějakou přednášku o drogách. S naším profesorem češtiny. On tam spal! Mezi náma - on spí všude! I na sjezdovce. No, ale ta přednáška byla divná, moc mě to nebavilo. A nakonec jsme my holky z tercie odcházely dřív, protože jsme měly jet do wellnesu! Bylo to funny!

Whúúúúú... Jely jsme do toho wellneska. Do Starého Města! V autobuse jsem seděla vedle naprosto úžasného, sladkého kluka. Seděla jsem vedle něho i minule! Nahodil úžasný úsměv, když jsem se zeptala "můžu?". Panebože! ♥ (I když je pravda, že ten týpek nebyl ani zdaleka tak úžasný jak ON, i když byl mnohem hezčí)
Je skvělé ležet v sauně nebo ve whirpoolce a nic neřešit. Užívala jsem si to! Když jsme se plouživě vydaly z wellnesu na autobus, měla jsem takovou pofidérní náladu a jedla jsem jabko. A potom možná instinktivní otočení. A ON tam stál! Pár metrů ode mě. (Chodí ve Staráku do školy) Panebože. Připadala jsem si... jakdyby mě někdo srazil na dno. A to nebylo v plánu! Já jsem měla být přece ráda, sakra! Možná bych byla, kdyby si mě všimnul. To mě z toho zabolelo asi nejvíc. Zoufale jsem se za ním chtěla rozběhnout a podívat se do těch hnědých očí, ze kterých by se dalo vyčíst, že to všechno byl jenom blbý vtip a že k sobě prostě patříme! No nic! Každopádně... nikomu jsem nic neřekla, jenom jsem si rychle napsala SMSku a mlčela jsem. Já mluvím pořád. Bylo to divné! Ale nikdo se neptal. Tak co! No prostě. Jak tam tak stál v tom dešti! ♥ Ten jeho krásný pohled... Nezapomenutelný...

I LOVE HIM!
♥♥♥
XOXO S.

ON

13. dubna 2010 v 14:48 Vital
Když se mladý muž hluboce zamiluje do určité mladé ženy, je ve skutečnosti hluboce zamilován do své představy o ní.
♥♥♥
Love
Proč bude on první v této rubrice? Protože on je jediný, který mě dokáže rozbrečet i rozesmát. 

Příběh jednoho (ne)obyčejného kluka?! Ne nic takového. Jenom pár zajímavostí. 

V nějakém předchozím článku bylo něco o tom,že když jsem se s ním seznámila, věřila jsem v naši budoucnost. Milovala jsem ho vlastně dřív než jsem ho znala. On chce být na jednu stranu tak stejný, jako každý druhý puberťák. Rád chodí na akce, pije a kouří... Spí s ostatníma holkama. Ale když ho člověk zná tak dobře jak já (a to si dovolím říct), tak pochopí, že je vlastně jiný. Ne... Jiný ne! Má jenom dvě osobnosti! Jednu takovou - populární a druhou úplně odlišnou. Miluje přírodu, ticho a samotu. Rád si přečte knížku se srdceryvným obsahem, přemýšlí nad věcma, nad kterýma občas nepřemýšlí ani mí inteligentní spolužáci z gymplu. Nemá úchylné poznámky a je k holce milý. Většinou. Je to člověk s úžasným srdcem, ať si tvrdí kdo chce co chce.

Včera mi jeho spolužák napsal, že je debil, že rád shazuje ostatní a chová se hnusně. Taky že má časté změny nálad. Jenomže já prostě vím, že takový není! A i kdyby byl, já ho takového nevidím. Vím, že je náladový, stejně tak jako on ví, že jsem náladová já. Bere mě takovou jaká jsem! Udělala jsem to samé! Rozuměli jsme si, i když jsme měli totálně odlišné koníčky a povahy. On s diplomatickým chováním a já s ujetým obsahem v textu. Řekl, že má rád věci co dělám, jak se chovám a nějaké moje vlastnosti. A v tu chvíli je člověk tak dojatý, že mu odpustí všechny věci, které mu udělal. A ať už je ta kapitola u něj uzavřená jak dlouho chce, u mě ještě uzavřená není. A kdy bude? To je ve hvězdách! 

A beztak... miluju ho! Vždycky jsem ho milovala! Kvůli němu jsem smazala svůj první blog, kvůli němu jsem si ublížila, kvůli němu jsem se hádala s lidma a že to neocenil? No co... aspoň jsem se snažila!
XOXO S.

Zmoklá a ztracená

12. dubna 2010 v 19:24
Neohlížejte se smutně za minulostí, už se nevrátí... Raději moudře využijte přítomnosti. To je správná cesta...
♦♦♦

Smutek
Dnešní den byl víceméně vydařený. Měla jsem v matice neobyčejný výřez. Opravdu jsem se nemohla přestat smát, protože mi celý svět přišel "funny", jak bych dneska řekla. A co?! Ale vzhledem k tomu, jaký jsem napsala citát co záhlaví, nebudu pokračovat tou funny částí.

Snad jen... byla jsem s kámoškama nakupovat. Zmokly jsme! Koupily jsme si banán! 

Když jsem se rozloučila s MisTinkou a posadila jsem se do busu, tak jsem si jako tradičně zapnula songy. Hrál mi song 'Almost Lover'. Pociťovala jsem nějakou nostalgii, dalo by se říct. Potom autobus zastavil na mé zastávce a já jsem s mnoho dalšími lidmi vyšla do deště. Byla jsem ráda, že prší. Počasí se hodilo k mé náladě. Kapky deště ve vlasech i na tvářích byly příjemné. Nevěděla jsem jestli brečím a ani jsem to vědět nechtěla. V tom všem okolním prostředí mi bylo krásně.

Taky míváte takový pocit? Smutek a přitom radost ze všeho kolem? A nebo jsem nenormalní jenom já... 
XOXO S.

P.S. Pokud chcete vidět fotku z dnešního '"výletu", klikněte na celý článek! :P

Titulek článku je povinná položka

12. dubna 2010 v 6:06 Diary
Slušný člověk chtíči buď odolává, nebo jej nazývá touhou.
♥♥♥

Šálek kávy
Musím se smát tomu, jak je povinné to a povinné to. Na světě jsou zákazy,příkazy a práva! Ale já chci žít svobodně... Nebýt svazována nějakým textem! A přece můj chtíč nikoho
nezajímá. Nejenom můj, ale ani dalších x lidí. 

Chyba... chybami se člověk učí... Nebo ne? Například já - kolikrát jsem nenapsala titulek článku? nesčetněkrát a dělám to pořád. A kdyby to zůstávalo jenom u těch článku, tak si pískám... 

Za dva dny máme psát čtvrtletku a stejně se na to zase nenaučím. Zase jako každého čtvrt roku! No co, nenaděláš nic. Akorát profesor teda neví, že nemáme být ve škole, ale to je jeho boj. Má si to zjistit sám! 
*HNUSNÝ VÝSMĚCH* No každopádně už mě ta škola štve, ale fakt hodně. Každé ráno vstávat 5:30, jenom abych se vypsala a snědla svačinu? To jsem mohla i doma, ne?
XOXO S.

Tommy Reeve - I'm Sorry

11. dubna 2010 v 18:46 Music
Uklidňující song, který ve mně vyvolává nostalgii... Divné? Ne...



My dream

11. dubna 2010 v 15:35 Diary
Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme, horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami.
☻☻☻

Sny
Odmalička jsem věřila tomu, že pro život jsou důležité sny. Když jsem byla asi ve třetí třídě snila jsem s kamarádkou o tom, že z nás jednou budou doktorky a budem spolu bydlet v Praze v luxusním bytě. O tom sním doteď. Jenomže sama. Mým dalším snem bylo dostat se na gympl, kde momentálně třetí rok studuji. Skoro jako v pohádce... mohlo by se zdát. Ale ten sen, ten úplně nejdůležitější, je pro mě být s člověkem, kterého miluji. 

Když jsem se tak před rokem a půl, přesněji 10.11.2008, setkala s U.B. (Unnamed boy), zamilovala jsem se do něho. Věřila jsem v to, že spolu máme společnou budoucnost (nezáleží jak dlouhou). Říkáte si, byla to naivita ve 13-ti letech. Asi ano. Byla. Potom, když jsme se 12.11. viděli znovu bylo to mezi námi... takové nabité! Měla jsem z toho radost a pak jsem udělala blbost, které doteď lituju. Odmítla jsem s ním někam jít i přes to, jak moc jsem ho chtěla a milovala. (BTW - nepatřím mezi ty slečny, které znají týden kluka, ale strašně ho milují. I když to tak vypadá! Vlastně ano, bylo to tak, ale za to mi to vydrželo hodně dlouho, vlastně, ještě ho miluju.) Tím se náš vztah přesunul na tzn. online vztah. Psaní na ICQ... Hádky a domlouvání, domlouvání, domlouvání, které nikdy nevyšlo...

Možná se ptáte, proč jsem na začátku psala ten citát... Týkalo se to toho, že i on mě zraňoval slovy, která použil, když byl naštvaný, ale já mu to nevyčítám. Nechovala jsem se taky nejlíp. Já si jenom vyčítám to, že jsem s ním nikdy nikam nešla. A to je u mě to, s čím se nemůžu vyrovnat.
XOXO S. 

So wonderful rain

10. dubna 2010 v 17:45 Diary
All I want is the wind in my hair
To face the fear but, not feel scared
☺☺☺

Sobota jako každá jiná... zdánlivě!
Pro mě dnešek znamená něco víc, ani nevím proč.
Měla jsem divný sen, ale to sem tahat nebudu!
V 5:45 mě zvonil budík, protože jsem ho zapomněla vypnout! 
Samozřejmě jsem šla spát a když jsem se vzbudila s ucpaným nosem a bolestí hlavy i krku bylo mi na nic. To bude tím včerejším opalováním!
K snídani jsem si dala jenom kafé a zapla jsem Gossipka. Idylka!
Potom jsem usoudila, že nebude tak špatné uklidit, protože jsem neměla náladu na hádku s mátinou.
A tak jsem vysávala u sestry v pokoji a spatřila jsem kapky deště, které dopadaly na balkonové dveře! Bylo to úžasné...
Tak i přes mé nachlazení jsem vylezla ven a nastavovala jsem tvář kroupám, které bolestivě a ve velkém počtu dopadaly na mou tvář.
Cítila jsem se úplně svobodná!
Nic mě nesvazovalo, cítila jsem v tom dešti svobodu.
A potom když jsem si vlezla do postele v tom promáčeném tričku jsem zatoužila po JEHO objetí!
So desperately!
A tak se vytratila svoboda, kterou mi úžasný, jarní a voňavý (který jsem přes rýmu necítila) déšť přinesl!
XOXO S.

☺☺☺
Breaklessly abandoning myself before you!

Ano, to jsem!

9. dubna 2010 v 21:19 By the way
Sedí tam denně,
dívá se do dáli.
Myšlenkám se nebrání,
však naivko jí říkají.

Paranoidní? Ano, to je.
Oddává se snění
a po tváři jí stékají
hořké kapky dění.

S východem slunce,
s radostí se usměje.
Ve světle měsíce,
zas polyká slzy naděje.

Sny už má blízko,
snad horor či co.
Náhle však procitne
a pohledem,
probudí celou zem.
ANO, TO JSEM.

Jedna z těch slabších chvilek no...
XOXO S.




Trochu asociál, ne?

8. dubna 2010 v 17:55 Diary
Dnešní den je vtipný!
Od stejných referátů ve třídě...

*pí.prof.: A co máš ty?
xxx: Já mám pokračování toho, co měla ona!*

...přes koktání ve francouzštině i angličtině...
...přes písemku v chemii...

*xxx: Proč se to učíš, stejně to posereš!
...po písemce...
S.: Měls pravdu, posrala sem to!*

...přes češtinu...

*xxx: Pane profesore, ale to nedává moc smysl!
p.prof.: Ale jo, dává!
xxx: To napsal nějaký asociál, ne?
Výbuch smíchu... až na profesora, který to psal!*

...až po oběd!

*S.: Vypadá to, jak kdyby to někdo snědl, potom se z toho poblil a teď to žerete! S trochou štěstí to máte po Marovi, ale s vaší smůlou po Rabbitovi!*

DOBROU CHUŤ!

A já se jdu smát...! Tomu, no, ani nevím čemu!
XOXO S.

Far East Movement - She's on the move

7. dubna 2010 v 6:37 Music
I love Gossip Girl!
03x14
XOXO S.


Music

3. dubna 2010 v 22:22 Diary
Mám ráda hudebku!
Bývá tam sranda!

BTW - psát zprava je styl!
XOXO S.

High heels

3. dubna 2010 v 20:24 Diary
Sedím u stolu, sleduju Nestydu a každou chvilku zašmátrám po balíčku bonbonů.
Dneska budu křičet!
Budu strašně zlá.
Šla jsem reklamovat žehličku na vlasy. Bude až za MĚSÍC!
Chtěla jsem si koupit boty - Deichmann, Humanic, Baťa, CCC a nic. 
Začala jsem toho mít plné zuby!
Nesnáším, když si celá rodina něco koupí, jenom já jdu s prázdnýma rukama domů.
No tak co!
Čekal nás oběd u babičky a dědy.
Najedla jsem se, vyslechla si pár příhod, pokecala jsem s rodinou o budoucnosti a zahrála jsem si se sestrou karty.
Těšila jsem se do dalšího obchodu (překvapivě jsem tam boty nekoupila!).
Dojela jsem domů a byla jsem ráda, že si můžu sundat tu sukni.
NEMÁM RÁDA SUKNĚ!
Sedla jsem si k počítači, zapla jsem ICQ, facebook a šla jsem na blog. 
Chtěla jsem napsat skvělý článek.
Položila jsem prsty na klávesnici a nic!
Snědla jsem pár bonbonů, sešla schody a zakopla o lodičky, co tam byly jen tak ledabyle položené.
Zvedla jsem se a řekla jsem si 'Fajn S. už máš o čem psát článek'!
A tak jak můj den botama začal, tak botama skončil!
XOXO S.